Bas



Vyzval mě k tanci. Diplomat. Nešlo odmítnout, ale ani moc komunikovat s tím cizím tělem. Položila jsem mu hlavu na rameno a podřimovala. Když jsem procitla, prohlíželi jsme si své diplomatické pasy a vzájemně pátrali ve svých kulturách. Tak zas někdy, Basi, rozloučila jsem se vřelým stiskem ruky. Za nějaký čas mne Bas vytáhnul na bourbon a čaj s mlékem a zčista jasna začal plánovat naši společnou budoucnost. Já ti žikám a věš mi, to je fatalny. Já, co tím myslíš? On, no, necičko. Já, co něco? On, jen sa nedělaj, ty víš moc dobže, cholka. Hodně jsme s Basem cestovali, povídali si a objevovali nové souvislosti. Dobře jedli, pili a intenzívně se milovali. Bas se mě za nějaký čas zeptal, jestli jsem někdy pšemýšlala o tom, že bychom spolu mohli mít dítě. Myslela jsem na to. Přála bych si bývala ještě jednu novou, voňavou hračku, respektive nového, voňavého... Více okolností ale způsobilo, že se tak nestalo. Bas najednou zmizel. Za nějaký čas jsem našla za stěračem auta rudou růži. Když se pak v telefonu ozvalo Chaló, bylo jasné, odkud vítr fouká. Bas pokračoval, s půlroční prolukou, ve svých plánech jako s větrem o závod. Když přišlo na svatební šaty, vehnala mi jeho velkorysost slzy do očí. Tady nebudeme šetšit, to ti žikám, LaBea, ať stoej tšeba pet tysic dolárou. Nedala jsem průchod svému hlubokému dojetí i když se mi chtělo zakřičet hoří, má panenko. Spadla jsem do toho. Po hlavě. Bas to vnímal a stále častěji připomínal, chlavu pekně nachože LaBea.

Chlavu pekně nachože. Pryč s tísní a nevrlostí. Zachovat si zdraví a vykračovat odhodlaně. Kupředu pravá (hemisféra), kupředu levá...

Pozval mě do svých teplých krajů, Bas. Předvedl, čeho všeho je schopen. Nebylo toho málo, ale ani dost. Zašeptal lastička a zmizel navždy. Ke své rodině.



Děkuji Basi…



labea blog archive 2008
go home