Jon



Indiánský léto mě vylákalo na venkov, autobus vyplivnul mezi slepičíma plůtkama. Žlutý pole a rybníky s rákosím mi cestu neulehčily. Ucejtila jsem na sobě něčí upřenej pohled. Udělala jsem teda vlevobok, abych si toho švarnýho jinocha prohlídla pěkně zblízka.
Zlomek vteřiny stačil, abych zjistila, že má všechno, co měl mít. Jeho černý voči mě uhranuly. Uklidni se, neblázni, přece ses nenarodila pro prvního venkovskýho chasníka, na kterýho natrefíš. Zděsila jsem se vlastní nadutosti. Ukryla jí do rozpaků a nesměle se zeptala na cestu ke svý kamarádce. Byl to její bratr. Jon nechal skládání uhlí, sundal si pirátsky uvázanej šátek a uvedl mě do domu. Moc nemluvil, melancholicky se usmíval. Seděl s náma v pokoji, pouštěl gramofon a kouřil. Všichni jsme kouřili. A pili. Když jsem zjistila, že Jon studuje medicínu, měla jsem pocit, že si se mnou může dělat co chce.
Spali jsme ve dvou propojenejch místnostech. Já a jeho sestra v jedný části a on s matkou, na manželskejch postelích, v tý druhý. Táta se někam zatoulal. Když jsem se začala propadat do hlubokýho spánku, zavadila jsem vo jiný tělo pod svou peřinou. Pamatuju si Jonův těžkej a upřenej pohled do stropu a hluboký mlčení, když jsem zašvitořila, že bysme spolu mohli mít děťátko. Pár měsíců jsme se ocitali v občasným spojení. Jon znal mý noční děsy. Ranní zvuky mýho břicha a okolních partií vždycky s úsměvem diagnostikoval jako živou peristaltiku. Zdálo se mi, že Jon rozumí úplně všemu. O sobě jsem to tvrdit nemohla, tak jsem mu napsala.



LaBeo!
     Celý odpoledne jsem přemejšlel, co Ti mám odpovědět na Tvůj dopis. Chtěl jsem Ti to všechno nějak vysvětlit, ale na nic jsem nepřišel. A teď už spěchám, a tak píšu hrozně narychlo, a proto to bude jen krátký.
     Už jsem Ti myslím říkal, že tak čistýho člověka jako jsi Ty, neznám, proto jsem moc rád, že jsem Tě poznal a věřím v naše přátelství tak jako Ty. Víc LaBeo nemůžu. Prostě to nejde.
     Píšeš, že toho o Tobě můžu jen málo vědět. Je to pravda. Ale vím určitě, že toho o Tobě vím víc, než Ty o mně. Možná si myslíš něco, co není pravda.
     A taky bych řek, že mít někoho rád, je lepší než nemít. Možná si to momentálně vyložíš jinak, než bych chtěl, ale časem určitě pochopíš, jak to myslím.
     Labeo, odpusť mi, že pro Tebe nemám to, co Ty pro mne. Nemůžu za to.
  Měj se hezky.
     Jon


Slabá jak moucha. Už vím co to znamená. Chtěla bych se mít hezky, ale to chce přece nějakej čas, zase se k tomu dobabrat. V tom čase jsme s Jonem a jeho kamarádama podnikli takovej malej vejšlap po několika vybranejch venkovskejch hospodách. Všichni se zpili tak, že nevěděli, čí jsou. Jen já to moc dobře věděla. Vo to to bylo horší. Cejtila jsem, jak se mi ucpávaj žíly. Prosila Jona vo pomoc, ale von se jen smál a smál. Medik. Dusila jsem se. Ne z pití, ale z toho, jak se mnou snadno a rychle skoncoval.
Za nějakej čas jsem byla pozvaná na Jonovu svatbu. Se zdravotní sestřičkou. Měla jsem ráda celou jeho rodinu, tak jsem pozvání přijala a vypravila se tam se svým nastávajícím. Popřáli jsme, poseděli, popili. Když jsme se loučili, Jon zbystřil a vjela do něj nečekaná agresivita. Nevěděl čí je. Dorážel na mne přímo před vočima svý novopečený Jony a mýho nastávajícího. Ty nikam nepojedeš, rozumíš, Ty tady zůstaneš. Roztrhnul mi tričko, jak jsme se přetahovali. Rychle jsem všem za všechno poděkovala a se svým lehce zděšeným nastávajícím radši rychle ujížděla k Neumětelům.


Děkuji Jone...

Již jako osmileté děvče jsem začala být posedlá mateřstvím, aniž bych vůbec tušila jak se na děti vlastně zadělává. V té době jsem našla v mámině skříni schovaná tři čísla časopisu Dějiny sexuologie, jimiž jsem se tajně prokousávala, až jsem dospěla do bodu, kdy jsem si byla téměř jistá, že existuje nějaká spojitost mezi pohlavním stykem a porodem. Poté, co jsem si u kamarádek ověřila, že tomu tak skutečně je, rozhodla jsem se, že až budu velká, budu mít jedno dítě za druhým a nemohla jsem se dočkat, kdy nastane ta chvíle a já se budu moci s vervou pustit do díla. Odmala jsem měla neklidnou duši, chtěla jsem rychle všechno poznat. V dospělosti jsem toužila ihned podlehnout mužům, které jsem si vědomě vytipovala, jako potenciální otce svých dětí a do kterých jsem byla tím pádem okamžitě zamilovaná (geneticky rychlá žena ?). Muži byli většinou o něco rychlejší a se vší uctivostí oddálili takovou možnost tím, že mě (vědomě či nevědomě) vmanévrovali do polohy, čistého člověka, éterické bytosti, madony, což nejednou způsobilo, že z původních "stvořitelských plánů" nakonec úplně sešlo.


labea blog archive 2008
go home