LaBea
20031976
psychožvanění
(rukopis Magdaleny Westman)


Lidská existence probíhá podle našeho názoru ve třech plánech: (1) ve vnitřním osobním světě, (2) ve vnějším světě předmětů a ostatních a (3) v meziploše (interface) - v senzorech a přenosných kanálcích, jejichž prostřednictvím jedinec vnímá vnější svět a manipuluje jím.
TIMOTHY LEARY

Je jistě formálně rozhodující, kde se jedinec rozhodne nakreslit distinkční čáru, oddělující vnitřní od vnějšího - čáru, oddělujícíod entit ležících mimo já. To je záležitost vyšší operační způsobilosti.
TIMOTHY LEARY

Přece jsme tady, abychom se poznávali, abychom zvažovali všechny důkazy, jakkoli nepohodlnými či, je-li to ten případ, choulostivými by se někomu mohly zdát.
TIMOTHY LEARY




Hal, Kat, Kim…

Nakonec se mi to pásmo dopisů a glos k nim četlo dobře, "lidé" vystupující v něm (či "postavy"?) mne vtáhli mezi sebe. To pásmo je zoufale lineární; zrcadlí bezradnost ženy poháněné novými a novými nadějemi a sny a - patrně? / nejspíš - činící stále tytéž "chybné kroky". Defilé mužů představuje panoptikum mužské různosti, kupodivu přesvědčuje o citlivosti mužů, o jejich přemítání nad vztahy a vztahem. V mužích je hodně nejistoty a váhavosti; trápí se, byť to okolí nevidí (mají na sobě často uniformu síly).
To, co bych možná čekal (očekávání "klasické"), je, že próza vytvoří oblouk, který se vzklene a spustí k jasnému závěru. Oblouk se nekoná. Ten osud na mne působí jako "čára". Zmíněný beton, na kterém se "padá na hubu", rozbitá tvář bolí… Kat řekl, že když se nad betonem plachtí (příliš vysoko ve snech, až moc odtrženě od reality?), že se pak člověk zabije. To se tu neděje (žádná sebevražda…), ale přesto jako kdyby autorka plachtila - skoro by čtenář chtěl říct - nebezpečně vysoko. Strach o ni tu ale plyne hlavně z opakování.
Přesto má próza svou dynamiku: stěžejní jsou skicy tří mužů. Manžel - a jeho dopis po rozvodu; kopí doslova a do písmene vrhaná Katem, narcistním zoufalcem s řadou obran: jeho lákání do vztahu přímočaré, drsné, samčí, až psycho - patické (a právě tady vytryskne z autorky touha snad v nejčistší podobě: touha po "omytí" noční láskou) - a pak je tu závěrečný Kim.
Kimův "příběh" je dobrým završením. Jestliže pásmo netvoří oblouk, pak korespondence s Kimem to vynahrazuje: má podobu napnuté tětivy luku. Šíp je vystřelen - do srdce Laser Beam - a luk je pak napínán ještě mnohokrát. Dobré svědectví o svádivém zisku i ztrátách, jež si lidé prožívají ve virtuálnu, sycení více představami a přáními a projekcemi než skutečností a skutky.
Moc se mi líbí i náčrt ženiny dynamiky právě zde (dozrála k větší trpělivosti?). Ve chvíli, kdy Kim poprvé poleví (anebo je právě tehdy tetiva na svém vrcholu, napnutá k prasknutí?), žena má příležitost - a hned tedy sklon bolavě si uvědomovat, že by chtěla vysněného muže, který čelí čelem (snad právě voják, plukovník, zachránce, obnovovatel to měl a mohl a může být), má sklon být zklamána a zavrhnout. A přece to neudělá. Po krátké době, ani ne po stránce, už přijímá Kima i s jeho nejistotou a miluje ho (nebo "miluje"? - to virtuálno, ten mam!) i jako muže nejistého. Tam také začíná končení jejich vztahu, napětí luku splaskává a šíp už (asi?) nebude nikdy vystřelen, jen ještě je desetkrát, dvacetkrát hozen a někdy i tne… Ale už to víc bolí, než když to bylo poprvé: s rychlostí, razancí, čistý průstřel srdce.
Je to próza o čistých průstřelech srdce, o děsu nabídek (Kat), o tragikomedii přibližování a oddalování, o boji jistoty s nejistotou (téměř vždy neúspěšném a prohraném), je to hezké. Je to v něčem opravdu lepší (jistě, je jiná) psychologická "svědecká výpověď" u soudu, který nesoudí. Nesouzení a neodsouzení, náznaky a úspěšné vyhýbání se doslovnosti - to jsou všechno přednosti. I kvůli tomu mi připadá, že jsem spíš sledoval život než beletrii o něm. A stalo se mi, že jsem už neuměl odlišit: (ne?)budu do něj zahrnut, když k těm dopisům připíšu dopis svůj? Možná takto (a ještě víc, stokrát víc) přestala rozlišovat autorka. Kde končí prožívání a začíná jeho reflexe. Nežiju kvůli zaznamenávání? Zaznamenávám, abych žila? Oboje splynulo. Jako v životě.
Zbyněk Vybíral, Konfrontace




 mobil: +420 777 293 015, e-mail: labea@labea.cz

go home