top of page

SPOLU (2019)

 

Po pěti letech výtvarného působení v denním stacionáři Stéblo v Boroticích si troufám říct, že na obrazech s klienty SPOLU-pracujeme. Jde o vzájemnou komunikační výměnu a inspiraci.  Nejsem v žádném expertním postavení a jeden obraz malujeme klidně ve třech. I když se snažím(e) dotahovat díla do esteticky soudržných celků vypovídajících o nás tady a teď, necítím(e) se svazováni žádnou tradiční či alternativní kategorizací umění. Za zásadní považuji sociální rozměr naší společné výtvarné aktivity. Posun od individuálního ke kolektivnímu. Od soutěžení ke spolupráci.

 

Člověk s uměleckými ambicemi, který se rozhodne pracovat s lidmi takovýmto způsobem, musí být připraven, že jeho “vlastní“ výtvarné představy a invence se postupně rozpustí v (ne)dokonalém, avšak nezpochybnitelně autentickém celku. Též je třeba si uvědomit, že tímto způsobem vytvořená díla nesměřují k tomu, aby se  stala komoditou. Spíše se snaží přispět, skrze svou kreativní otevřenost vůči jinému a “neznámému”, ke společensky vstřícnějšímu “mezikulturnímu” dialogu. Několikaletá výtvarná praxe s klienty Stébla postupně cizelovala mé pojetí práce.

 

Poslední dobou jsem se začala vážně zabývat myšlenkou na založení (inkluzivního) komunitního centra kreativního malování v Dobříši. Inspiraci jsem již před delším časem našla v americkém Creative Growth Art Center a rakouském Museum Gugging. K mému velkému překvapení jsem nedávno objevila, že obdobný umělecký projekt - Ateliér Radostné Tvorby -  primárně zaměřený na lidi se speciálními vzdělávacími potřebami a seniory již několik let úspěšně funguje i v Praze. Jsem si vědoma, jak náročné by bylo uvést další takový projekt v život. Kolik morální i jiné podpory by bylo třeba získat ze strany zainteresované veřejnosti.

 

Hledám proto spřízněné duše, které by  myšlenka na založení komunitního centra kreativního malování nadchla stejně jako mne.

 

M.W.

bottom of page