Charakteristiky feministické psychoterapie
(Cammaret and Larsen, 1988, volný překlad Magdalena Westman)
1. Osobní je politické (veřejné) – Duševní zdraví žen není ovlivňováno jen individuální zkušeností případně patologií, ale také sociálními kontextem, ve kterých se ženy pohybovaly.
2. Volba – Historický nedostatek možností volby v oblasti duševního zdraví vedl k tomu, že feminismus zdůrazňoval informovanost žen a možnost se svobodně rozhodovat.
3. Rovnoprávné rozdělení moci – Feministické psychoterapeutky vnímaly silovou nerovnováhu psychoterapeutického vztahu a snažily se podporovat ženy, aby se samy stávaly agentkami změny a nacházely svou sílu v rámci vztahu.
4. Terapeutka jako vzor – Feministická terapeutka by měla být příkladem ženy, která může být zároveň pečovatelkou i profesionálkou, neměla by být omezena zažitými stereotypy ženské role.
5. Androgynie – Ženy i muži by mohli těžit z toho, kdyby byli více jako to druhé pohlaví; ženy aktivnější a muži empatičtější a vnímavější ke svým pocitům.
6. Společenská angažovanost – Jako feministické psychoterapeutky považujeme svou práci za politický akt a pracujeme na změně ve větším měřítku.
7. Etika – Tato záležitost má dvě roviny. Zaprvé, psychoterapeutické modely, styly a intervence se odlišovaly a vznikaly v různých rámcích, pro feministické terapeutky bylo tudíž důležité, aby měly jasno ve svých postojích a způsobech práce. Zadruhé bylo důležité, aby měly terapeutky jasno ohledně hranic a problematiky duálních vztahů (klient-terapeut), protože vzhledem k velikosti feministické komunity mohly být dost časté.