top of page
Vyhledat
  • Obrázek autoraMagdalena Westman

ARTeTERAPIE a Čapek


Holub hřivnáč namalovaný kolektivní metodou TRIANGL rodinou Jandáčkových.

Graficky upravený název ARTeTERAPIE jsem zamýšlela použít pro svou připravovanou knihu o arteterapii. Co jsem tím grafickým pojetím chtěla vyjádřit? Zaprvé, že arteterapie se dá provozovat i přes internet. To značí to malé e. A zadruhé, že i když je v arteterapii důraz kladen především na proces, nikoliv na výsledek, mohou vznikat díla, která do kategorie umění rozhodně patří. To je to ART. V nakladatelství nápad grafika neprošel s tím, že pro lidi, kteří se nepohybují na internetu, by to nebylo srozumitelné.




V následujícím textu bych ale ráda pojednala o obojím. Sezónně pracuju v Památníku Karla Čapka na Strži jako průvodkyně. To obnáší především prodej lístků, knih a upomínkových předmětů. K provázení dochází zřídka, jelikož o víkendech, kdy v Památníku vypomáhám, jsem tam sama, a tak nemohu opouštět recepci. Vynahrazuju si to zajímavými individuálními rozhovory s některými návštěvníky Památníku. Jeden takový delší rozhovor o hloubce Josefa Čapka a o nedostatcích současného vzdělávacího systému proběhl s rodinou Jandáčkových. V Petru Jandáčkovi jsem potkala člověka zamilovaného do Josefa Čapka. Vypadá to, že je panu Jandáčkovi celoživotní inspirací.


Paní Jandáčková zmínila domácí výuku svého syna a potřebu větší socializace dítěte. Dál jsme se v rozhovoru bohužel nedostaly. Druhý den jsem od ní dostala přes Messenger obrázek holuba hřivnáče vytvořený metodou kolektivního malování TRIANGL. Poprosila jsem ji, aby k tomu něco napsala, když jsem je nemohla vidět při práci.


…”k metodě TRIANGL jsem se dostala náhodou, když jsem snažila zjistit více informací o Vašem projektu spojení umělé inteligence a kolektivní tvorby. Narazila jsem tedy na stránky labea ART a pročetla si Váš blog. Musím se přiznat, že Vaše články mne velmi oslovují a jsem moc ráda (a vděčná), že jsem se s vámi mohla takto náhodně potkat.

TRIANGL jsme vyzkoušeli v rámci naší rodiny. Vznikly nám postupně tři společná díla (nebylo to v rámci jednoho dne). Začali jsme na formátu A4 (Kaluž). Manžel a syn o kolorování neměli zájem. Načrtli tedy linie. Manžel začínal. My se synem jsme ihned viděli v liniích kaluž, a proto syn dokreslil ostré čáry jako trávu. O dotvoření barvami do obrazu jsem se postarala já (vybrala jsem si progressa). Moc se nám všem líbilo, že vznikl překvapivě zajímavý a krásný obraz. Takže jsme se rozhodli pokračovat ve větším formátu (A4 je prostě málo). U „holuba“ linie zase kreslili pánové. Syn měl sice zájem o vybarvování, ale prý je pro něj A3 čtvrtka velká. Dlouho by to trvalo. Začínal tentokrát syn a táta pokračoval. V liniích jsem viděla obrys holuba a syn hned našel fotku hřivnáče, takže jsem dotvořila obraz v tomto duchu (použila jsem akvarelové voskovky). Samotnou mě překvapilo, jak se výsledný celek líbil i ostatním členům rodiny, kteří k „výtvarnu“ nemají moc vztah. Jelikož syn chtěl taky „tvořit obraz“ poslední společné dílko dotvářel sám a nazval ho Papírový drak. S manželem jsme načrtli linie. Kolorování větší plochy syna ale unavilo, tak jsem mu pomohla s rozmýváním voskovek.


Zjistili jsme, že pro TRIANGL je vhodnější větší formát. Což vedlo k diskuzi ohledně velikosti formátů manželových linorytů. Petr našel prostor k posunu ve své tvorbě. V podstatě se vyřešilo i jeho vnitřní dilema, ohledně autorství linorytových grafik. Některé jeho kresby totiž syn vyryl a jeho kresbu podle sebe „vylepšil.” V budoucnu tedy pravděpodobně vznikne výstava jejich společných grafik. Moc se na to těším.


Společné tvoření nám dalo náhled na způsoby komunikace uvnitř rodiny. Manžel spíš pozoroval, co vzniká a do kolorování se nezapojil. Jeho linie ale vlastně výsledné dílo určovaly. Zjistili jsme, že společná tvorba nás neskutečně naplňuje a v podstatě ji i žijeme. Jen jsme se v tom díky TRIANGLu utvrdili.


Nejsem vzdělaná ani v psychologii ani ve výtvarném umění, ale obojí mne zajímá. Delší dobu se synem řeším, jak mu pomoci s navazováním komunikace ve skupině dětí (je velký introvert a navíc na domácí výuce má omezený kontakt s dětmi). Mám v plánu tedy vyzkoušet TRIANGL se dvěma jeho kamarády a v podstatě kdykoli by nastala příležitost zapojit i děti, které tolik nezná. Doufám, že mu to pomůže se ve skupině dětí uvolnit a přirozeně se zapojit.


Velké díky za tento Váš projekt. Moc bych si přála, aby se dostal do širšího povědomí (třeba jako součást výtvarné výuky ve školách). Metoda společného tvoření mě naprosto nadchla. Místo soutěžení se učit vzájemně respektovat, nechávat prostor pro vyjádření každého člena skupiny, protože tak může vzniknout jedinečné umělecké dílo. Podílet se na vzniku něčeho krásného a harmonického prostě přináší radost."


K textu paní Jandáčkové není co dodat. Snad jen to, že její tvořivý a otevřený přístup k životu, proměnil náš patnáctiminutový rozhovor v něco pro mne zcela neočekávaného a pro rodinu Jandáčkových přínosného. Jen více takových a podobných setkání!


P.S. Obrázky Kaluže a Papírová drak jsou vystaveny zde.

Commentaires

Noté 0 étoile sur 5.
Pas encore de note

Ajouter une note
bottom of page