Výstavy

Připravujeme

 

Srdečně Vás zveme na vernisáž výstavy SPOLU 2 v sobotu 11. ledna 2020 od 15 hodin v Galerii Ambit, Jungmannovo náměstí 18, Praha 1.

SPOLU-pracujeme

 

Po pěti letech výtvarného působení v denním stacionáři Stéblo v Boroticích si troufám říct, že na obrazech s klienty SPOLU-pracujeme. Jde o vzájemnou komunikační výměnu a inspiraci.  Nejsem v žádném expertním postavení a jeden obraz malujeme klidně ve třech. I když se snažím(e) dotahovat díla do esteticky soudržných celků vypovídajících o nás tady a teď, necítím(e) se svazováni žádnou tradiční či alternativní kategorizací umění. Za zásadní považuji sociální rozměr naší společné výtvarné aktivity. Posun od individuálního ke kolektivnímu. Od soutěžení ke spolupráci. Člověk s uměleckými ambicemi, který se rozhodne pracovat s lidmi takovýmto způsobem, musí být připraven, že jeho “vlastní“ výtvarné představy a invence se postupně rozpustí v (ne)dokonalém, avšak nezpochybnitelně autentickém celku. Též je třeba si uvědomit, že tímto způsobem vytvořená díla nesměřují k tomu, aby se  stala komoditou. Spíše se snaží přispět, skrze svou kreativní otevřenost vůči jinému a “neznámému”, ke společensky vstřícnějšímu “mezikulturnímu” dialogu. Několikaletá výtvarná praxe s klienty Stébla postupně cizelovala mé pojetí práce. Poslední dobou jsem se začala vážně zabývat myšlenkou na založení (inkluzivního) komunitního centra kreativního malování v Dobříši. Inspiraci jsem již před delším časem našla v americkém Creative Growth Art Center a rakouském Museum Gugging. K mému velkému překvapení jsem nedávno objevila, že obdobný umělecký projekt - Ateliér Radostné Tvorby -  primárně zaměřený na lidi se speciálními vzdělávacími potřebami a seniory již několik let úspěšně funguje i v Praze. Jsem si vědoma, jak náročné by bylo uvést další takový projekt v život. Kolik morální i jiné podpory by bylo třeba získat ze strany zainteresované veřejnosti. Hledám proto spřízněné duše, které by  myšlenka na založení komunitního centra kreativního malování nadchla stejně jako mne. M.W.

 

Každá kapka v moři se počítá

Výstava Každá kapka v moři se počítá je výběrem esteticky nejzdařilejších výtvarných děl klientů denního stacionáře Stéblo v Boroticích (samozřejmě s ohledem na výstavní možnosti Pastoračního centra). Obrazy byly vytvořeny v rámci pravidelného "arteterapeutického" setkávání v průběhu  let  2014 - 2018. Arteterapeutický akcent, původně zaměřený na proces tvorby, se po první veřejné výstavě v roce 2016 (Necháme to plout s vodou) přesunul. Klienti začali mít hlavní zájem o vystavování svých prací a veškerému našemu dalšímu umělecko-arteterapeutickému setkávání dominovala otázka, kdy už bude další výstava. Citelný posun v myšlení a přístupu  k tvorbě naznačil, jak důležité je pro klienty Stébla se veřejně prezentovat a testovat, nakolik jsou veřejností přijímáni. Vystavování obrazů v galeriích vyžaduje zvýšené soustředění během procesu tvorby na estetickou stránku díla. V případě většiny klientů Stébla je třeba ke zmíněné estetické  kvalitě více či méně dopomoci; instrukcí, dotažením dílka či naopak jeho včasným odebráním.  Konečným produktem je pak výtvor autenticky zrcadlící neverbální dialog klient – arteterapeut, v němž má samozřejmě hlavní slovo klient. Výstava Každá kapka v moři se počítá uzavírá jednu etapu mého arteterapeutického experimentu. S klienty Stébla jsem cíleně pracovala technikou inspirovanou tzv. smejvákem. Opakovaným nanášením, zasycháním a odmýváním akvarelových barev se  postupně zjevují tvary a ty se doplňují. Jsem přesvědčená, že každou lidskou tvořivost je třeba ocenit a když je navíc nositelkou krásy, tak ji i vystavit.  Vše, co přispívá ke kultivaci etetického cítění, má svůj smysl. Jinými slovy Každá kapka v moři se počítá. M.W.

Necháme to plout s vodou

 

Autentické malby dospělých klientů denního stacionáře Stéblo jsou výsledkem pravidelného arteterapeutického setkávání. Nejde však o hodiny výtvarné výchovy, jejímž cílem je směrování výtvarné produkce k nějakému obecně uznávanému standardu.  V  případě klientů Stébla jde  o zachycení  jejich spontánního výtvarného projevu v momentálním citovém rozpoložení. Arteterapie jako léčebná metoda postavená na výtvarném základě je primárně zaměřena na proces tvorby, nikoliv na výsledek jako je tomu u vývarné výchovy. Dlouho nepanovala názorová shoda ohledně veřejného vystavování či nevystavování takové výtvarné produkce, ale ani pokud jde o nastavení kritérií při jejím posuzování. Odvahu veřejně představit vybraná díla mi dal, kromě letitých  zkušeností s vlastní arteterapií a tříletého studia oboru na Jihočeské univerzitě, zejména dokument BBC Turning The Art World Inside Out (2013), hledající odpověď na otázku Co je Outsider Art a proč trvalo tak dlouho než bylo přijaté uměleckým establishmentem. Arteterapie ve Stéble probíhá na dobrovolné bázi jednou týdně. Klienti tvoří  své obrazy jen jakoby mimochodem, prvořadé je pro ně povídat si; dopodrobna sdělovat své zážitky, radosti, touhy, ale i obavy či strachy. A je tedy až s podivem, že se v jejich dílech doslova instantně objevují témata, kterými se aktuálně zabýváme. Jistým způsobem tomu napomáhá zvolená technika tzv. smejváku, kdy opakovaným nanášením, zasycháním a odmýváním akvarelových barev se  postupně zjevují tvary vybízející k doplnění. Výběr prací ukazuje, jak se naši milí a tvořiví klienti ze Stébla s uvedenou technikou vyrovnali a jak různorodé obrazy (s malou pomocí) radostně vytvořili. M.W. 

 

Výstavy  od  2.2. 2017:

 

Kulturní dům Dobříš (2017)

Jiná káva Beroun

Městský palác Templ Mladá Boleslav

Okresní nemocnice Příbram (2018)

Místní úřad Borotice 2x

Pastorační centrum sv. Tomáše Dobříš

Galerie Ambit - Klášter františkánů (2019)

Místní úřad Borotice

Administrativní centrum Piano České Budějovice

Galerie Ambit - Klášter františkánů (2020)

Poděkování

 

V první řadě bych ráda poděkovala klientům denního stacionáře Stéblo v Boroticích, kteří se dobrovolně a s nadšením účastnili více než čtyři roky trvajícího výtvarného experimentu. Malovali jsme společně pouze jedinou technikou, inspirovanou tzv. smejvákem (akčním akvarelem). Zásadní poznatek, který si z experimentu odnáším je, že můj úhel pohledu na výtvarné projevy klientů původně arteterapeutický, se v průběhu času přirozeně stočil směrem k pojetí  kreativní umělecké tvorby. Jmenovitě bych také chtěla poděkovat vedení Stébla, Aleně Homolkové a Šárce Daňkové za velkou důvěru, kterou mi po celou dobu mého dobrovolnického působení v organizaci projevovaly. Terapeutům Renatě Košařové, Věře Kristové a Martinovi Polákovi jsem byla vděčná za jejich upřímnou angažovanost v mém projektu. Znamenala pro mne velkou morální podporu zejména ve chvílích, kdy na mne dorážely pochybnosti o smyslu mého konání. Bez mnohaleté zkušenosti s vlastní arteterapií a následným studiem u osvíceného arteterapeuta Evžena Perouta v Ateliéru arteterapie na Jihočeské univerzitě, bych asi nikdy nesebrala odvahu pustit se do této náročné práce, natož vydat se trochu jiným směrem. I když... semínko bylo zaseto... mou matkou Darjou Kocábovou klinickou psycholožkou, se kterou jsem měla již od mládí možnost poznávat klientelu, se kterou  ve Stéble SPOLU-pracuji.

 

M.W.,  Županovice, listopad 2018