KUFOR prof. Šickové-Fabrici

Tohle by si do kufru sbalila dvacetiletá Bára

Nedávno jsem se vracela z jednoho vydařeného arteterapeutického workshopu. RegioJetem: Bánská Bystrica-Praha. Bohužel vlastní vinou jsem měla vybitý telefon, a tak jsem si nemohla objednat ve vlaku nic k snědku. Lze to jen přes mobilní aplikaci. Musela jsem tedy vzít za vděk malou balenou vodou a tenounkým krajíčkem starého okoralého chleba, který jsem si pro všechny případy přibalila do baťohu. Naštěstí duševní potrava člověka také na nějakou dobu nasytí. Ponořila jsem do malé knížečky areteterapeutky Jaroslavy Šickové-Fabrici, Kufor, Hodnoty v kresbách súčasných tínedžerov zo štyroch kontinentov. Popis mezinárodního výzkumu uskutečněný s cca 700 teenagery ze Slovenska, Česka, Rakouska, USA, jižní Korey, Japonska a Austrálie, ve věku 13-19 let mě natolik pohltil, že na hlad jsem zapomněla.

Kufr – instrukce (česky)

Na papír A4 nakresli, co by sis v průběhu několika minut sbalil/a do kufru, kdyby tvůj domov zasáhla nějaká blíže nespecifikovaná pohroma.

I když ve výzkumu nechybí základní kvantitativní data, důraz klade Šicková-Fabrici na kvalitativní interpretaci. Hodnocení kreseb spirituálně-ekologicko-existenciální arteterapeutickou optikou. Frekvence symbolů, žebříček hodnot teenagerů ovlivněný globalizací.

V kresbách se vyskytují stejné objekty v pořadí: mobilní telefon, peníze (bankovky i mince), oblečení jídlo, kosmetika. Nejfrekventovanější jsou mobilní telefony, peníze, elektronika, oblečení.

Specifické objekty: Jižní Korea – rýže, instantní nudle, Japonsko – rýže, zahřívací polštářek, Rakousko – lyže, Česko – Ottův slovník naučný, Slovensko – krupicová kaše, starý obraz, co nám visí na stěně, jsou zastoupeny v minimálním počtu.

Šicková-Fabrici se věnuje velikosti objektů, množství i celkové kompozici. Sleduje ve více ohledech souvztažnosti s reklamou – značkové oblečení, Fast foody, apod. Velmi výstižně a dopodrobna se rozepisuje o „chladničce jako novodobém symbolu rodinného krbu“.

Nemateriální věci se ve všech sledovaných skupinách objevili jen ojediněle.

Jaroslava Šicková-Fabrici se inspirovala výzkumem jedné Američanky, která v 70. letech minulého století, dělala podobný výzkum s potomky lidí, kteří přežili holokaust. Už ti byli méně praktičtí než jejich rodiče. Současní teenageři si balili samé neužitečné, životně nedůležité, zbytečné věci. Výjimkou byly fotografie a něco, k čemu měla např. jedna třináctiletá dívka silný citový vztah - pletená deka upletená babičkou.

Po sedmi hodinách jsem v Praze vystoupila a čekala na další spoj do Řevnic k dceři, kde jsem měla zaparkované auto. Měla jsem štěstí, že doma byla i moje 17-letá vnučka Thea a její o tři roky starší přítelkyně Bára. Nelenovala jsem a ještě než jsem dopila kafe a snědla moučník, zadala jsem holkám Kufor. Nadšeně se pustily do práce. Slovně se přidali dcera i její manžel. Velmi je to všechny zaujalo.

Všichni jsme se shodli na tom, že aktivitu považujeme za vynikající pro žáky od druhého stupně dál. Dá se výborně artefileticky rozpracovat a má velice blízko k reálnému životu.

Prof. Šicková-Fabrici s touhle metodou stále pracuje a ještě k ní připojuje druhou část, která se jmenuje: "Ulehči svému těžkému kufru. Cílem je cvičení ve skromnosti, ve schopnosti nehromadit věci, vzdát se nedůležitých věcí, uvědomit si své priority a preference".

Samozřejmě by bylo ideální tu knížečku si někde obstarat, protože je tam toho mnohem více zajímavého. Znovu a znovu si potvrzuju, jak podobné vnímání arteterapie s prof. Šickovou-Fabrici máme.

Dr.Katarině Kurříkové děkuju, že mi ji věnovala.