Je reálné zanechat planetu Zemi ve stavu, v jakém jsme ji našli? Je reálné přestat uspokojovat vlastní potřeby na úkor budoucích generací? Jak bychom se museli změnit?
Text z roku 2012 adresuji dnes všem lidem ochotným změnit svůj dosavadní způsob myšlení.
K hlubšímu zamyšlení na téma architektury jako obnovující síly mě přivedl filmový portrét architekta Michaela Reynoldse z Nového Mexika, Architekt odpadu (2007). Přes třicet let staví velmi levné domy - zemělodi z odpadů; starých pneumatik, plechovek od piva a skleněných láhví. Domy nejenže disponují vlastním zdrojem energie, vody i tepla, ale jsou zároveň jedním z ukázkových příkladů nové architektury silně promlouvající k archetypálním a instinktivním požadavkům naší duše. Jsme dědici hluboké duchovní tradice, která sahá zpět až k počátkům lidské společnosti!
Nekřesťansky plýtvající konzumní společnost je čím dál častěji konfrontována jak s vytrácejícím se smyslem lidské existence, tak s katastrofálními dopady lidského konání na životní prostředí. Někteří z nás ve skrytu duše touží vymanit se z toho umrtvujícího bludného kruhu. Nakonec se ale cítí být opět strženi hlavním proudem nekontrolovaně se řítícím do záhuby. Jiní mají tendenci sáhnout po prvním rychlém řešení, aby vzápětí zjistili kudy cesta nevede. Jsou mezi námi i tací, kteří si odmítají připustit problém a dobře míněné výzvy ke změně životního stylu je naplňují nepřiměřenou agresivitou.
Jsme vážně nemocní! Vypěstovali jsem si závislost na materiálním světě, na penězích, které nám umožňují kupovat si věci, zkušenosti a dokonce i vztahy. Žijeme v iluzi, že čím více peněz budeme mít, tím více si budeme moci koupit a o to šťastnější životy povedeme. Mezi materiální prosperitu a vnitřní rovnováhu pramenící z pocitu smysluplného života rovnítko nevtěsnáme. Pokud se okamžitě nerozhodneme podstoupit tvrdou kauzální léčbu a přijmout omezení z ní vyplývající, pak naše šance na přežití budou mizivé.
From Bauhaus to Our House
Michael Reynolds zjevně opustil materialistický model myšlení, nesnaží se světu porozumět pouze jako čistě hmotnému jevu, aplikovat vědecký racionalismus na proces architektonického designu. Naopak. Duchovní a hmotné prvky existence spojuje do nové syntézy. Jeho stavby nevykazují žádné známky samolibé ješitnosti, falešného sebevědomí či maskulinní arogance, nýbrž se skromně a neokázale podřizují transcendentním a mravním principům. O nich Reynolds nehovoří, skrze ně naplno žije a tvoří, a tak vrací architektuře její kdysi vznešené (bezpříkladným technologickým vývojem ztracené) postavení. “ Pro společnost představovala architektura oblast, která vyjadřovala její duši a také ji udržovala při životě a ochraňovala". (Herbert Bangs, Návrat posvátné architektury).
Překonání sociálních a intelektuálních překážek doby
Michael Reynolds se řadí k té hrstce geniálních jedinců, kteří se usilovně snaží přetvářet umělecká pravidla své doby. Staré pravdy vyjadřuje novým způsobem. Neúnavně bije na poplach, aby se začalo dělat něco již dnes pro naše přežití na Zemi. Opakovaně naráží na nepřátelské postoje vůči svým vizím, a to hlavně všech těch, kteří přežívání v rámci statusu quo zvolili za svůj modus vivendi. Michael Reynolds se dočkal během svého aktivního života i největšího ponížení – mnohaletého pozastavení licence architekta. Umlčet se ho však nikomu nepodařilo. Pokračuje v započatém díle. Rozrůstá se kolem něj komunita lidí sdílející nejen obdobnou životní filozofii, ale i rozhodnutí dobrovolně jí podřídit životy své i svých dětí v pevné víře, že budovat lepší svět musíme začít každý sám od sebe.
Estetická krása a ekologická citlivost
Pokud už nechceme žít v ošklivých, okázalých a k životnímu prostředí necitlivých stavbách, bezohledně a bezmyšlenkovitě ničit svět způsobem jakým to děláme dnes, staňme se spolutvůrci našich krásných domovů a zahrad. Reynoldsova ekologicky uvědomělá architektura technologicky i konstrukčně nenáročná počítá s naší participací. Zároveň však každému ponechává prostor k zodpovězení některých dalších otázek dotýkajících se základních principů nového pojetí architektury a způsobu života.
1. Think small grow big
Anglické rčení vyzývá k myšlení v malém, ale k velkému osobnímu růstu do zralosti a moudrosti. Jsme ochotni budovat naše domovy co nejmenší, protože si uvědomujeme, že velké jsou energeticky příliš náročné, spotřebovávají příliš mnoho stavebního materiálu, produkují příliš mnoho škodlivého odpadu? Považujeme zmenšení životního prostoru na potřebné minimum za nutný prostředek k léčbě naší závislosti na hromadění materiálních statků?
2. Co-housing
Moderní “vesnice” v městském nebo venkovském prostředí
Dokázali bychom s druhými sdílet to, co je naše? Představit si sebe v situaci, kdy několik (patchworkových) rodin či jednotlivců obývá společný prostor tak, že každá jednotka má svou ložnici, koupelnu, obývací pokoj a kuchyňský kout a dohromady společnou prádelnu, velkou kuchyň, dílnu, společenskou místnost a prostor k rekreaci? Co-housing jako znovuobjevení komunitního života, je odpovědí na sociální roztříštěnost západní společnosti, na osamocenost a izolovanost lidí i naprosté odcizení se přírodě. Lidé se sdružují do nových komunit dobrovolně, protože chtějí patřit k těm, se kterými sdílejí ekologické, sociálně-ekonomické a kulturně-duchovní hodnoty.
3. Zelený domov
Ne všichni začneme stavět na zelené louce, ale všichni se můžeme pokusit opatrně přeměnit, s moudrostí a zkušenostmi našich předků i s využitím nových technologií náš byt, dům nebo chatu či chalupu na zelený domov. Ten nebude vyjádřením jen maximální ohleduplnosti a šetrnosti k životnímu prostředí (obnovitelné zdroje energie, správná izolace, či diametrálně jiné nakládání s vodou), ale stane se novým životním stylem minimalizujícím konzumní způsob života. Krátkodobě pociťovanou ztrátu některých vymožeností i jistého pohodlí vystřídá pocit štěstí z plnohodnotné existence v rámci vesmírného řádu.
4. Recyklace
Využívání použitého materiálu pro stavbu má nejrůznější formy a podoby. Od hledání odložených věcí na nejbližších skládkách, po bazarech a ve sběrnách, až po vestavbu nových eko-domovů do nefunkčních objektů - vodojemy, barely na víno, sila, stěhováky, železniční vagóny, mrazící vozy, lodní kontejnery, autobusy apod. Individuální recyklace je po stránce finanční zlomkem recyklace průmyslové. Veškerá energie na transport a výrobu nového materiálu ze starého je ušetřena, stejně jako jsou ušetřeny vstupní suroviny na výrobu nových produktů.
5. Místní materiály
Když přemýšlíme o tom, že začneme stavět, měli bychom se nejprve porozhlédnout v našem bezprostředním okolí jaké přírodní materiály se tam vyskytují a podřídit naše plány místním podmínkám. Kouzlo staré architektury tkví přece v tom, že stavby se tváří jakoby vyrůstaly z místa, na kterém se nacházejí, ne jako, že je tam někdo pohodil a zapomněl.
6. Zahrada
Umění zakládání a udržování zahrad šlo vždycky ruku v ruce s uměním architektury. Zahradnictví je typickým symbolem naší závislosti na světě rostlin, spojené s instinktem a potřebou přežití. Rajská zahrada byla obdivovaná jak pro svou krásu, tak pro své plody.