
Jádrem současně nabízeného kurzu Umění pro život je seznámit účastníky zejména se třemi mými výtvarnými metodami (pohlednice, dům, triangl) vycházejícími z volného čárání/scribbling. Pro ty, kteří už si takové kreslení/malování vyzkoušeli i pro ty, kteří se na můj kurz teprve chystají, to trochu více teoreticky rozvedu.
Tradičně bylo „bezcílné a bezmyšlenkovité“ čárání/scribbling spojováno s krátkým senzomotorickým vývojovým obdobím cca 0-2 let a považováno odborníky za bezvýznamné. Jinými slovy za ztrátu času a nedostatek obsahu. Čárání/scribbling je ale údajně vrozenou predispozicí, evolučně související s primáty, kteří při přípravě svého lože z větví dělají obdobné rytmické pohyby pažemi jako novorozenci. Kolem dvou let, někdy dříve se kojenci radují ze stopy, kterou dokáží zanechat na papíře. Dnes je již nemálo odborníků, kteří v samotné čáranici/scribbling nacházejí symbolické sdělení. Já scribbling používám ve všech svých metodách (pohlednice, dům, triangl) jako základ pro další rozpracování.
Když jsem se začala zabývat pojmem scribbling více do hloubky, narazila jsem na další výraz doodling. Neplánované, částečně zautomatizované kreslení jednoduchých symbolických obrázků ve chvílích, kdy lidská mysl těká z místa na místo, když se člověk nudí nebo je frustrovaný. Kresbičky vznikají při telefonování, na schůzi, při poslechu přednášky apod. Ruka začne čárat po papíře, aniž si to uvědomuje. A opět. Někteří odborníci považují takové projevy za komické a zbytečné. Jiní odborníci z řad psychologů je vnímají jednak jako důležitý nástroj pro udržování emocionální rovnováhy, a pak také jako určitou výpověď o stavu naší mysli i způsobu komunikace.
Lidé, kteří kreslí takové obrázky uvádějí, že jim doodling pomáhá lépe se soustředit, zapamatovat si více detailů z poslouchaného a neupadnout do denního snění. Dokonce byly zveřejněny neurovědecké výzkumy, které to prokazují. Schopnost zapamatovat si více informací z nahraného textu byla u skupiny, která kreslila obrázky o 29% větší než u skupiny, která je nekreslila.
Odpůrci doodling zejména z řad učitelů (staré školy) považují takové kreslení za neuctivé, protože nemohou s posluchači navázat oční kontakt. Učitelé by měli své svěřence v doodling naopak podporovat, a to ve všech předmětech, protože jim to může významně pomoci ve zefektivnění vzdělávacích strategií. O tom už psal dávno Karel Čapek a učitel Ladislav Švarc. Chce to jen oprášit.
Kromě shora zmíněného se domnívám, že doodling je velmi zajímavá kategorie lidské tvořivosti, respektive schopnosti vytvářet symboly a nepřímo se skrze ně dorozumívat. Kresbičky jsou vypovídající jak na individuální úrovni, tak na společenské. Například po schůzích United Nations se od účastníků vybírají a likvidují. V roce 2006 vydal David Greenberg knihu Presidential Doodles, která je ukázkou často velmi vypovídajících kreseb posbíraných z Oválné pracovny za dvě století.
Samozřejmě i tady ovšem platí, že vše musí být zvažované v odpovídajících souvislostech a využívané spíše orientačně. Jinak se díváme na náhodně vyprodukované kresbičky a jinak na ty, které se opakují v téměř nezměněné podobě delší čas. Na nějakou jednoznačnou, zejména psychoanalytickou interpretaci, ke které takové kresbičky svádí, bych si dávala velký pozor! Mohou totiž také souviset s koníčky dotyčného, s povoláním i s kreslířskou zručností.
Comentarios